Historie Reiki
Historie reiki je stará několik tisíc let a pravděpodobně touto energií uzdravovali Buddha i Ježíš. Některé prameny naznačují, že s reiki pracovali kněží v Egyptě a Atlantidě (dle historických pramenů různé věrohodnosti).
Metoda přírodního uzdravování reiki byla znovuobjevena koncem 19. století Dr. Mikao Usuim v Japonsku, který vyučoval a vedl křesťanskou univerzitu Došiša v Kjoto. Jednoho dne se ho jeho student zeptal, zda umí a věří v to, co je psáno v Bibli, zejména uzdravování přikládáním rukou na nemocného člověka. Dr. Usui odpověděl záporně. Chápal Bibli intelektuálně, ale jak Ježíš léčil, to nevěděl. Druhý den ukončil své působení na univerzitě a tím začalo jeho životní hledání.
V Chicagu vystudoval staré jazyky a sedm let studoval staré historické prameny, které popisovaly příběhy o uzdravování, které prováděl Ježíš. Ale ani v Novém zákoně nenašel vysvětlení metody Ježíšova léčení nemocných. Stal se doktorem teologie, ale co hledal, nenašel. Při rozsáhlém a hlubokém studiu našel zprávy o tom, že i Buddha konal obdobné zázraky a uzdravování.
Na radu svého učitele začal meditovat a to ho posléze dovedlo ke studiu čínštiny a staroindickému sanskrtu. Díky němu poodhalil konečně roušku hledaného tajemství.
Rukopisy nedávaly návod na zasvěcení do reiki energie. Proto se s prosbou, jak dojít k získání síly léčit, obrátil na opata místního kláštera. Opat Dr. Usui varoval, že může při tomto pokusu přijít o život. Na jeho radu se vydal na posvátnou horu Kurijama poblíž Kjóty, kde se podrobil půstu a meditacím. Meditace trvala 21 dní. Poslední den meditace k němu sestoupil jasný paprsek světla a naplnil ho silou a energií. V rychlém sledu uviděl symboly, s nimiž se setkal při studiu. Symboly byly obalené jemnou energií a aktivovaly v něm přístup k univerzální životní energii.
Při sestupu z posvátné hory, nadšený a plný nových sil spěchal tak, že si poranil nohu o kámen a nemohl pokračovat v sestupu z hory. Použil poprvé svou získanou zkušenost a přiložil ruce na ránu. Bolest se zmírnila a krváceni pomalu ustávalo. Mohl tedy dokončit sestup. Na úpatí hory v malém hostinci pojedl. Všiml si, že dcera hostinského, která mu přinesla jídlo, pláče a má oteklé tváře. Po jejím svolení přiložil ruce na nemocné místo. Bolesti a otok postupně ustaly.
Dr. Usui léčil žebráky na ostrově Kjóta. Mnohé z nich vyléčil a pomohl je začlenit do normálního života, pracovat a starat se o sebe a své blízké. Oni se však po čase vrátili na ulici a žebrali. Ptal se jich na vysvětlení. Odpovídali, že být žebrákem nezakládá žádnou odpovědnost, o nikoho se nemusí starat, nemusí pracovat a nechávají se živit od bohatších.
Dr. Usui pochopil, že nestačí léčit člověka po tělesné stránce, ale že léčení je třeba provádět ve spolupráci s jeho duchem. Při léčení je třeba vycházet ze zákonů výměny energií. Léčený si musí uvědomovat hodnotu svého zdraví, souvislost mezi příčinami a následky a musí mít zodpovědnost k sobě i k ostatním. Skutečnost, že se nikdo nemůže uzdravit, aniž by pro něho nemělo zdraví hodnotu, vytváří i potřebu, že by každý měl za zasvěcení poskytovat protislužbu.
Dr. Usui vyučoval Reiki na japonských ostrovech až do roku 1893, kdy zemřel. V letech 1850-1893 kolem sebe shromáždil 16 učitelů reiki. Jedním z nich byl doktor Chudžiro Hajaši, kterého pověřil uchováním tradice školy.
Dnes je na světě mnoho mistrů a povědomí reiki se rozšiřuje dále.